﻿&name=Fokker D.VIIF
&description='Fokker D.VII navrhl Reinhold Platz z Fokker-Flugzeugwerke jako stíhačku schopnou překonat francouzský SPAD XIII a britský S.E.5a. Vynikal kovovou kostrou, křídlem s tlustým profilem a absencí výztužných drátů.

V soutěži nových stíhaček v Adlershofu od 21. ledna do 12. února 1918 se prototyp D.VII ukázal jako nejrychlejší, nejodolnější a nejlépe stoupající. Vyzkoušel jej i Manfred von Richthofen, blízký přítel Anthonyho Fokkera. Upozornil na drobné nedostatky, zejména nestabilitu při dlouhém střemhlavém letu, která byla později odstraněna. Úspěch vedl k výrobě u Fokker Flugzeugwerke, Albatros Werke a Ostdeutsche Albatros Werke. D.VII patřil na konci války k nejlepším stíhačkám. Do konce roku 1918 bylo vyrobeno a odesláno na frontu celkem 2029 strojů.

První sériové stroje dorazily na letiště bavorských letek v dubnu 1918. Fokker D.VII doprovázel bombardéry, bojoval se stíhačkami a napadal balóny. Průzkum a ostřelování zásobovacích kolon v prostoru bojů byly vzácnější. Zpočátku se projevilo nedostatečné chlazení motoru. Pomohla úprava čelní plochy chladiče, motorového krytu a větší proudění vzduchu kolem válců.

Piloti D.VII oceňovali stoupavost, výhled z kabiny, stabilitu v manévrech a dobrou ovladatelnost při malé rychlosti. S nadšením říkali, že letoun „visí na vrtuli“. Tyto vlastnosti pomáhaly v útočných i obranných úkolech. Jednotky vyzbrojené tímto typem zůstaly hlavním protivníkem spojeneckého letectva až do konce války.

Fokker D.VII obvykle poháněl Mercedes D.IIIa. Verze s novým motorem BMW dostala označení D.VIIF. Motor s vysokým kompresním poměrem a výškovou regulací výrazně zlepšil výkony: stoupavost byla téměř dvojnásobná a při plném plynu u země mohl krátkodobě dávat téměř 250 koňských sil. Jmenovitý výkon 230 koňských sil a nový karburátor výrazně zlepšily výkony ve velkých výškách. Motorů BMW byl však trvalý nedostatek a dostával je jen každý třetí nebo čtvrtý stroj.

BMW IIIa měl zvláštní páku Höhengashebel pro zvýšení výkonu ve velkých výškách. Její použití nízko nad zemí mohlo způsobit poruchu motoru vlivem detonačního spalování.

D.VIIF dostávaly především nejlepší a nejzkušenější frontové jednotky. Špičkoví němečtí piloti tak získali letoun, který v téměř všech podstatných vlastnostech překonával nejnovější spojenecké typy.


Motor
6 válců řadový BMW IIIa 232 hp

Rozměry
Výška: 2950 mm
Délka: 6950 mm
Rozpětí: 8700 mm
Plocha křídla: 20,4 sq.m

Hmotnost
Prázdná hmotnost: 669,5 kg
Vzletový: 904 kg
Objem palivových nádrží: 95 l
Objem olejové nádrže: 20,7 l

Maximální rychlost (IAS)
hladina moře — 197 km/h
1000 m — 192 km/h
2000 m — 184 km/h
3000 m — 181 km/h
4000 m — 176 km/h
5000 m — 165 km/h
6000 m — 153 km/h
7000 m — 140 km/h
8000 m — 126 km/h
9000 m — 106 km/h

Stoupavost
1000 m —  2 min. 18 sec.
2000 m —  4 min. 40 sec.
3000 m —  7 min. 11 sec.
4000 m —  9 min. 47 sec.
5000 m — 12 min. 42 sec.
6000 m — 16 min. 23 sec.
7000 m — 21 min. 19 sec.
8000 m — 28 min. 59 sec.

Praktický dostup ~9000 m

Vytrvalost ve výšce 1000 m
Jmenovitý výkon (Bojový) - 1 h. 50 min.
minimální spotřeba (cestovní režim) - 5 h. 30 min.

Výzbroj
Dopředná výzbroj: 2хLMG 08/15 Spandau 7,92mm, 500 nábojů na hlaveň.

Použité prameny
1) Fokker DVII No2009/18. Type C.1 captured and tested by French.
2) Essais de cellule de lavion Fokker Type D.VII.
3) Fokker D.VII Aces of World War I. Part1, 2 and 3 by Norman Franks and Greg VanWyngarden.
4) Fokker D.VII in action. By D. Edgar Brannon Aircraft Number 166.
5) Windsock Datafile Special - Fokker D.VII Anthology 1 & 2. Albatros Productions LTD., 1997.
6) Profile publications. The Fokker D.VII Number 25.
7) FLIGHT Magazine - A Fokker Biplane of recent type. 1918.
8) Technical description and operation manual for Bavarian engine type BMW IIIa 185hp. Bayerische Motoren Werke A.-G., München 1918.
9) NACA REPORT No.135. Performance of B.M.W. 185-horsepower airplane engine. By S.W.Sparrow. Bureau of Standards. 1919.
10) Report on the 230 H.P.Bayern Aero Engine. Air Ministry, Directorate of Research. May, 1919.'